Barvy Londýna 1/2

Nejprve jsem pro vás měl připravený recept, ale poté, co jsem objevil krásy a taje londýnských ulic, nemohu si pomoct, abych zde nenapsal něco málo o tom, co vše jsem zde objevil. Za těch pár dní, co jsem v Londýně strávil, jsem navštívil několik neskutečných podniků, které mne naprosto uchvátily.

Den jsme začali výbornou kávou, o které budu psát ve středu, a od té jsme se dál přesunuli do nejrůznějších galerií a vetešnictví, a vůbec jsme jen tak vstřebávali barevnost a artovost londýnských ulic. Ona barevnost je vůbec věc, která mne na velkoměstech fascinuje. Ať už to byl New York, Istanbul nebo třeba teď Londýn. Barevnost se zde projevuje naprosto ve všem a za vším stojí kosmopolitnost, která je pro velkoměsta tolik příznačná.

Vůbec první jídlo v Lodýně bylo thajská Busaba Eathai. Říká se, že na britských ostrovech jsou nejoblíbenější dvě jídla, kari a chilli. Thajskou kuchyni jsem zde již nastínil minule, každopádně z krásné plejády barevných jídel jsem si vybral rybí kari. U kari nikdy nevíte....teda, vlastně byste měli vědět, ale je to jako s gulášem, vím jak by měl chutnat a z čeho by se měl skládat, ale málokde ho takový dostanu. Rybí kari bylo velice delikátní a ani si nepamatuji, kde jsem měl tak úžasně vyvážené žluté kari.

Po tomto smyslově vydatném obědě jsme se opět vydali po barevnosti a krásách ulic, které nás nemohou snad nikdy nasytit. Kolikrát jsem si říkal, že mi právě tato živelnost v Česku chybí.

Jeden z vrcholů dne bylo zavítání do Rough Trade East – prodejna s CD a LP nosiči. Pro milovníky hudby, jako jsem já, je toto místo rájem. Nechal bych v této prodejně snad všechny peníze a nakonec mne z tama kluci museli tahat ven.

Jelikož už se stmívalo, zavítali jsme na Brick Lane – čtvrť, kde máte neskutečné množství indických, pakistánských, bangladéšských a bůhvíjakých ještě restaurací. Před restaurací stojí naháněči, kteří se vás snaží nabídkou údajné slevy nalákat do svých restaurací. I my vyzkoušeli jednu takovouto bangladéšskou, dostali jsme rundu piv zdarma a 20% slevu. Každopádně jsme vyzkoušeli snad vše, co restaurace nabízela a při odchodu nám onen naháněč nezapomněl nabídnout i koupi drog, že prý u něj všichni hudebníci nakupují.

V Londýně jsem zažil své první seznámení s čokoládovnou skrze Mast Brothers. Ještě nikdy jsem ve výrobně čokolády nebyl. Připadal jsem si jak Karlík a továrna na čokoládu. Celý obchod voněl čokoládou, která se zde i vařila a prodavači mi ochotně nabízeli jakýkoliv druh čokolády. U mne jednoznačně zvítězila hořká čokoláda s vanilkovou a uzenou chutí. Zaujalo mne, že uzenou chuť čokolády výrobci dostanou do tobolky přimícháním 100% čokolády, která se udí na Madagaskaru a vanilku samozřejmě dostávají taktéž z Madagaskaru, kde patří mezi hlavní vývozní artikl.

Oběd patřil opět mé volbě, a jelikož vietnamská kuchyně je pro mne jedna z těch top, vybral jsem Cay Tre. Dal jsem si Shitake Pho a jarní rolky. Když přinesli jarní rolky, řekl jsem si, že kdyby takto vařili alespoň v polovičce českých-vietnamských restaurací, byl bych maximálně šťastný. Mou radost z tohoto jídla umocnilo to zjištění, že v kuřecím či hovězím vývaru, nemluvě o zeleninovém, které mé Pho obsahovalo, neucítíte ani stopu po glutamanu, za což bych v česku nejraději zabíjel. Určitě máte taky tu zkušenost, kdy si v restauraci objednáte „hovězí vývar“ a už když vám číšník nese talíř polévky se slovy, že polévka je poctivá hovězí, cítíte ve vzduchu doslova smrad z glutamanu, žel v Česku stále nepřišli na to, že nejlepší chuť je ta poctivá a jednoduchá.

Jedna z úžasných restaurací, které jsme navštívili druhý den, byla španělská Brindisa Tapas Kitchens. Jak už název vypovídá, jedná se o tapas restauraci a tapas jsou něco jako meze pro nás Řeky... Stále nevite, o čem je řeč? Tapas jsou totiž takové ty malinké talířky plné nejrůznějších pochutin, které Španělé sdílí při stolování. Jíst s přáteli je pro Španěly událost a co je lepší, než mít na stole spoustu různých a krásných jídel a navzájem si je ochutnávat při vášnivé debatě nad samotným jídlem. A jelikož i my jsme v kapele taková ta přátelská rodina, která spolu přes veškeré rozdíly ráda tráví čas, tento způsob stolování je pro nás to nejlepší.

Co by to bylo za výlet, kdybych nenavštívil alespoň jednu italskou restauraci. Tá má jediná, na tomto výletě byla Pizza Express. Už slyším všechny ty „cože, vždyť to je sprostý fastfood!”, ale nenechte se zmást názvem. Jídlo v této, poměrně prostorné, restauraci bylo neuvěřitelně luxusní a chutné. Řek bych, že jsem dlouho nejedl tak poctivou Itálii. Každé jídlo, co jsme si objednali, bylo neuvěřitelně chutné a lahodné. A opět se vracíme na samotný začátek celé podstaty, jelikož Itálie je asi nejvíce o tom, že jednoduchost je stvořená z poctivých ingrediencí.

Málem bych vám zapomněl sdělit, proč na mém výběru stále nenacházíte žádné maso. Již mnoho let pravidelně od konce února do Velikonoc držím půst, ve kterém není místo jak pro alkohol, tak ani pro maso. A jelikož se nacházím pravě v 2. třetině svého každoročního velikonočního půstu, tak to mám vše „přitížené“ tím, že se musím trošičku omezovat. A nyní se dosatávám k největšímu překvapení „zájezdu“. Na konci dne jsme s kapelou zavítali na fotbalový zápas, který se hrál na slavném Wembley. K mému překvapení na stadióně pro 90 tisíc lidí, kteří byli mimochodem velice pozitivně naladěni, není sebemenší problém zakoupit vegetariánské jídlo, a jaké! Žasl jsem, když jsem si objednal falafel s hranolkami a vysmáty a ochotný číšník mi po chvíli přinesl hranolky připravené suchou metodou s nulovým podílem oleje a falafel, který se mi rozplýval na jazyku. Richard, který také nejí maso, si objednal hot dog ze sójového párku. Opět vynikající a navíc i s karamelizovanou cibulkou. Zkrátka, ať už jsem jedl kdekoliv, vždy se nedílně a bez kompromisů myslí i na lidi, kteří z jakéhokoliv důvodu nejí maso.

Zasílat novinky

© 2015 by Nikos Kuluris