Barvy Londýna 2/2

Vždy, když jedu někam na výlet, první věc, co vůbec hledám, je káva. Tedy, přesněji řečeno kavárny, které reprezentují zdejší nejlepší pražírny. Kávu miluji a řekl bych, že z člověka, který kávu neměl rád a vůbec ji nepil, se stal absolutní kávový nadšenec, který se o kávě snaží zjistit snad vše, co je vůbec možné.

První podnik, co jsem v Londýně navštívil, byla kavárna/pražírna Ozone Coffee Roasters. Kavárna se nachází na Leonard street, kousek od hotelu Holliday Inn Express, kde jsme byli ubytovaní. Při vstupu vás hned praští nádherná vůně pražící se kávy, což evokuje už sám název „roasters“ (pražiči). Onu pražící mašinu nemůžete ani přehlédnout, jelikož při vstupu stojíte přímo nad ní a já jsem na ní s otevřenou pusou a s údivem zíral, jak tele na nová vrata. Objednal jsem si espresso a filtrovanou kávu, jak je mým zvykem. Hned se mne zeptala jedna žena, co seděla vedle mne: „Pročpak si dáváte různé kávy?“. Pohotově jsem odpověděl, že ve vybraných kavárnách si vždy dávám různé druhy kávy připravené různými způsoby, protože jednoduše pití kávy považuji za stejný princip, jako pití vína. Můžete pít kávu jen kvůli tomu, že má kofein, ale proč z ní nemít vyšší požitek? :-) Je třeba také zmínit, že do této kavárny jsem se vrátil ještě 3x a zároveň si z ní odvezl mnoho čerstvé kávy.

Druhý den jsem podle plánu kavárnu Allpress Espresso, která si také praží svou kávu. Opět jsem vyzkoušel jak espresso, tak i filtrovanou kávu. Káva sice už nebyla na takové úrovni, jako v Ozone Coffee Roasters, ale i tak byla na velice vysoké úrovni. Espresso bylo velmi lahodné a filtrovaná káva na běžné střední úrovni. Také odtud jsem si odvezl pár balíčků napražené kávy.

Třetí den měl přijít zlatý hřeb mého kávového objevování v podobě návštěvy velmi známé a opjevované kavárny Bulldog Edition. O této kavárně jsem slyšel mnoho, a tak jsem se tam opravdu těšil. Prodávají kávu asi nejznámější britské pražírny s názvem Square Mile, která patří mezi mé oblíbené. Opět jsem si objednal svou svatou dvojici a čekal na výsledek. Bohužel, touto kavárnou jsem byl, přes vše jak krásně vypadala, velmi zklamaný. Espresso bylo velmi dobré a vyvážené, ale filtrovaná káva byla velice špatná a řekl bych, že dokonce nepitelná. Bylo to mé největší londýnsko-kávové zklamání, zvláště poté, co jsem na tuto kavárnu slyšel jen ty nejlepší reference.

Když jsem mezi davem v obchodním centru hledal obchod, kde bych koupil dárky pro své blízké, zahlédl jsem kavárnu, která svým vybavením převyšovala běžný kávový průměr. Tento espresso bar, je vlajkovou lodí britské pražírny Grind Coffee a bylo to pro mne velmi milé překvapení. Vůbec jsem zjistil, že když dám na svou intuici, která je založená na malé kávové zkušenosti, vždy objevím nějaké to kávové překvapení. I zde jsem si dal svou kávovou dvojku, která mne velmi nadchla.

Pokud se mne někdo zeptá, co jsem si přivezl z Londýna domů, pak je to právě čerstvě napražená káva z nejrůznějších pražíren. Domů jsem si celkem přivezl 9 různých káv ze 3 pražíren a už teď se nemohu dočkat, až je ochutnám. Nejlepším způsobem, jak vyzkoušet kávu je metodou tzv. cuppingu. Jednoduše řečeno, pomletou kávu zalijete vodou určité teploty a následně usrkáváte kávu tak, aby se vám rozprostřela po všech chuťových pohárcích. Pokud si na toto nevěříte, je nejlepší vyhledat nějakou uvědomělou kavárnu, kde se podobné cuppingy organizují. Já mam takovou oblíbenou kavárnu hned pár kroků od domu a jedná se o Ostravanku u Černého stromu, zde vždy po každé mé cestě nové kávy veřejně „occupujeme“.

Bylo by to ode mne jistě sobecké, kdybych se nezmínil o hudbě, kterou jsem podprahově v Londýně vnímal. Několikrát se mi v stalo, že jsem vstoupil do nějakého krámku a tam zazněla má oblíbená kapela Kodaline. Proto se s vámi podělím o píseň, kterou jsem od nich slyšel v Londýně nejčastěji. Paradoxem je to, že o této kapele se v Česku téměř neví.