Jehněčí kebab

Jak už jsem zde několikrát zmínil, jím pouze maso, o kterém vím v podstatě téměř vše. Avšak je také jedno, o kterém vím opravdu úplně vše a to je maso jehněčí.

Už jsem tady jednou poznamenal, že můj taťka chová ovce. Stará se o ně tak, že by ho mohl leckterý farmář obdivovat. Své ovce miluje od jehňátek a divili byste se, ale on je ještě dokrmuje mlékem, aby neměl pocit, že „strádají“. Pokud se naskytne nějaká nemoc či nějaký problém ve stádě, řeší to stejně, jako by mu onemocnělo dítě. S ovečkami tráví téměř veškerý svůj volný čas a o jejich chovu ví snad úplně vše.

Ruku v ruce s chovem ovcí jde i porážka a bourání. Když s taťkou porážíme ovci, vždy se snažíme, aby to bylo tou nejhumánnější cestou, jaká je pro nás vůbec možná. Je pro nás velmi důležité, aby ovce neutrpěla jak stres, tak ani při samotné porážce. S taťkou jsme tak sehraní, že porážku máme hotovou za pár sekund, že ovečka ani neví a už je v ovčím Nebi.

Po porážce přichází samotné zpracování. Nejprve stáhneme vlnu tak, aby se nikterak nepoškodila a následně odstraníme veškeré vnitřnosti. Vlnu taťka nechává vyčinit a vždy to je moc krásný dárek, který potěší leckoho. Samotnou ovečku pak převezu domů a pověsím na 2 dny do sklepa, aby maso jednak ztuhlo, ale také i trochu vyzrálo.

Poté se vrhnu na porcování celého jehněte, což je pro mne asi nejzábavnější část. Jsou různé typy porcování, povětšinou se to dělí podle místa, kde řezníci porcují zvěř podle svých zvyků a tradic.

Každou část si pěkně zavakuuju, popíšu a zamrazím. Jedna z nejzajímavějších částí je břicho, které se dá využit jak na roládu, tak i na mleté maso.

Já se tentokrát rozhodl, že ho pomelu a udělám z něho kebab. Kebab miluji, obzvláště ten jehněčí, jelikož právě ta tučná část, jako je pupek, je pro kebab to nejlepší.

Jehněčí kebab

Mám rád ruční práci a tak jsem si maso sám pomlel na ručním mlýnku. Ještě předtím jsem si však opražil semínka koriandru, římského kmínu, fenyklu a anýzu, následně je rozdrtil v hmoždíři a nechal vystydnout.

Pokud melu maso na jehněčí kebab, vždy ho melu nadvakrát, přeci jen je to tužší část zvířete.

Asi hodinku až dvě než ho hodím na gril, smíchám pomleté maso společně s kořením, solí a čerstvým pepřem a nechám v lednici uležet. Kebab by měl být vždy více kořeněný, podává se většinou s jogurtem a salátem, a tak je to jediná část jídla, která má trochu říz.

Pokud máme pořádně rozpálený gril, pak je nejvyšší čas na něj připravené maso hodit a gril pokud možno přiklopit, ať se maso jak griluje, tak i dusí.

Po pár otočeních je maso hotové, ani není třeba ho bůhvíjak trápit, jehněčí maso, stejně jako hovězí, je vždy lepší šťavnatější.

PS: Jak sami vidíte, není v tom vůbec žádná věda. Veškerá věda tkví jen v čerstvosti a kvalitě masa.

PS: K jehněčímu kebabu je skvělý jogurt s trochou česneku a máty. Vyzkoušejte a budou se vám dělat boule až za ušima.

Plný dojmů z jednoho z nejkrásnějších koncertů, co jsem kdy viděl vám zde dávám jednu z mých nejoblíbenějších zpěvaček, paní Bjork.

Zasílat novinky

© 2015 by Nikos Kuluris