Jak jsem byl porotcem na Baristovi roku 2016

03.02.2016

Kdo by to byl řekl, že mi osud pod nohy jednou zavane tak velkou příležitost, jako je porotcování na českém Baristovi roku 2016.

 

 

Letos, stejně jako každý rok, se v Česku konala zmiňovaná soutěž, jejíž výsledkem bylo najít toho nejlepšího a nejsympatičtějšího baristu s co nejlepší kávou. Já byl přizván mými dlouholetými přáteli Petrou Veselou a Gwilymem Daviesem,

abych zasedl po boku českých, slovenských i světových es v porotě a pomohl jim letošního vítěze vybrat.

 

Mohu vás ujistit, že když jsem si tuto zprávu poprvé četl, polil mne po těle pot. Dlouho jsem zvažoval, jestli ano či ne, ale nakonec ve mne vyhrálo mé dravější a zvídavější já, a tak jsem kývl. Dostala se mi podpora i od člověka, který v mém karierním světě znamená snad nejvíc, od Richarda, a tak jsem věděl, že do toho musím jít.

 

Do Prahy jsem přijel den předem, kde jsem ráno nastoupil na trénink, při kterém se tzv. kalibrují všichni porotci. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, byl jsem doslova nadšen z lidí, kteří mne obklopovali. Byla to jedna kávová osobnost vedle druhé. Ať už to byla Petra Veselá (vicemistryně České republiky) nebo Gwilym Davies

(Mistr světa v baristice z roku 2009) v jejichž školícím centru probíhal trénink, dále třeba Vlad Alexandru

či Tasos Delichristos (který dělá porotce WBC)

nebo Gloria Pedroza (taktéž porotce na WBC) a s nimi mnoho mladých a nadějných baristů či lidí, kteří s kávou pracují dnes a denně. Všichni tito lidé věděli daleko daleko daleko více o kávě než já, a tak z velkého nadšení brzy přišla deprese, která se prohlubovala s množstvím informací. Mým hlavním úkolem bylo hluboké seznámení s tzv. score sheety, na jejichž bázi byli soutěžící hodnoceni. Vyplnit takový score sheet mi přišlo stejně složité jako absolvovat zkoušky z jaderné fyziky, ale přesto jsem se snažil maximálně porozumět celé problematice.

 

Abych vás trochu seznámil s problematikou. Každý soutěžící předstoupí před tzv. Sensore judge (senzorický porotce) a také Technical judge, kteří dohlíží nad technickou stránkou soutěžícího. Na vše pak dohlíží Head judge (hlavní porotce).

 

Když jsem poprvé zasedl za stůl, byl jsem přinejmenším stejně nervózní jako soutěžící, jen s tím rozdílem, že já jsem nemusel ani mluvit ani připravovat kávu, nýbrž ochutnávat a zapisovat. Co se vlastně zapisuje? To, co vám soutěžící řekne a to, co vy osobně v připravené kávě (espresso, cappuccino a signature coffee drink) cítíte.  A co byste měli cítit? Taste, Flavour a Tactile. Každá z těchto složek je velice komplexní, ale jedna bez druhé se neobejde. Tak třeba Taste: střední sladkost, jemná acidita a vysoká hořkost. Flavour: sušené meruňky, mléčná čokoláda, syrové mandle. Tactile: plné kulaté tělo, s jemným zakončením. Věřte, že i pro mne to znělo stejně šíleně, ale velice rychle se zakořeníte a za chvíli to vše házíte od pasu.

 

Někdo by si mohl říct, co když se lišíš od zbývajících porotců? Od toho je tady právě head judge, který vás navede na posoutěžním briefingu na správnou cestu.

 

 

Letos mi přes jazyk prošlo 12 soutěžících. Výkony každého z nich nebudu komentovat, ale vím, že někdo vám v paměti utkví a jiný zase ne. Někdo vám připraví úžasné espresso, jiný zase cappuccino a někdo zase drink na bázi espressa (signature beverage). Letošním vítězem se stal Ondřej Hurtík,

jehož porotcem jsem v semifinále byl. Jeho vystoupení bylo naprosto suverénní a po jeho vystoupení jsem si amatérsky říkal, že takto bych si představoval českého reprezentanta v baristice.

 

A dnes Matt Corby - Knife Edge: 

 

 

(Za fotky děkuji Petru Kvasničkovi, Tomáši Vargovi, Kavovelisty.cz, The Apron)

 

 

 

 

 

Please reload

Špenát z kopřiv

April 26, 2020

1/10
Please reload

Zasílat novinky

© 2015 by Nikos Kuluris