Eska

20.01.2016

Eska...pro mou a starší generaci to bylo vysněné kolo, na kterém jezdívali po dvorku ti největší borci a my, co měli skládačky, jsme si jen tiše přáli, ať co nejdřív vyrosteme, abychom si ji mohli taky jednou pořídit. Dnes už jsem hrdým majitelem tohoto bicyklu a nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že stejně jako moje kolo, se bude jmenovat i jedna z nejzajímavějších restaurací, které jsem v poslední době navštívil.

 

 

Když se v Praze otevřel podnik Eska, slyšel jsem ze všech stran o tom, jak neuvěřitelně svébytný, jednoduchý a severský podnik to je. I přes mé skromně velké očekávání, jsem si nedokázal představit, jak moc se do něho zamiluji.

 

O podnicích s otevřenou kuchyní jsem toho slyšel opravdu mnoho a sám jsem pár takových navštívil, ale je to jako když si kupujete parmazán a pak vás jednoho dne někdo vezme do Itálie, aby vám ukázal fabriku na parmazán zevnitř. Tento den vás zcela určitě maximálně ovlivní a to opravdu do hloubky.

 

 

Již při vstupu se před vámi odkryje kuchyň v celé své parádě. První, co vás trkne, jsou vůně linoucí se z pod pokliček, hrnců a pecí doplněné o vůni čerstvě umleté kávy. Stojíte tam před celou tou kuchyní, desítky kuchařů, pekařů i baristů a nejraději byste si zalezli do kouta a vše jen zpovzdálí sledovali, jen ať se vás nikdo na nic neptá.

 

Když vyšlapete schůdky do prvního patra, odkryje se před vámi třída z dob mého mládí. Stoly i židle jsou parafrází na třídy, které si pamatuje snad každý, kdo někdy držel ve škole ruce za zády. Při usazení mne však trkla jiná věc, a sice usušené, zpracované pařezy, které jsem od svého dětství, kdy je sbírával můj děda, u nikoho neviděl, a tak se u mne rozvinula další rovina sentimentálnosti.

 

 

Jídelníček vás zbaví veškerých možných dilemat, jelikož nabízí právě to, co pod vámi kuchaři na danou denní etapu připravili. V našem případě to byly tyto 4, respektive 5 jídel, když počítám i jídlo z pozdně ranního brunche.

 

 

Tak si je pojďme představit pěkně jedno po druhém:

 

První, co vám automaticky přistane na stole, je domácí kváskový chléb s ještě více podomácku tlučeným máslem. Kdybych si neobjednal nic jiného, tato základně-dokonalá složka našeho jídelníčku vás zanechá šťastné na dlouhé hodiny.

 

Jídlo, která mne na menu neuvěřitelně zaujalo hned na začátku, bylo kyselo z našeho kvásku.

Je to jedno z mnoha českých jídel, které mě stále straší ve spánku a zůstává nadobro zavřené v mé 13. komnatě, jelikož trauma ze školní jídelny, které si nesu, je větší než jeho samotná pravá chuť. Přesto, nebýt mého kamaráda Nikose, tak by k tomu nikdy nedošlo, ale kyselo jsem ochutnal...a prozřel. Byla to jedna z nejlepších polévek, které jsem snad i kdy jedl.

 

Další, hned druhé jídlo, které vzbudilo mou nedůvěřivost, byla špalda vařená v mléce z uzených mandlí. Jedl jsem poměrně velké a různorodě připravené pečivo ze špaldy, ale nikdy bych neřekl, že mi to bůhvíjak chutnalo. Přesto... špalda, mléko, parmazán, květák, dýně...kombinace, kvůli které byste byli ochotni přijít znovu a vyžadovat si toto jídlo již při vstupu.

 

Grilovaná telecí játra byla fajn. Jídlo, za které by se nemusela stydět leckterá restaurace zaměřená na maso a domácí chov. Přesto, z toho všeho, co jsem ten den jedl, pro mne nejmenší favorit...teda pardon eska. (o:

 

Kuře pečené na dřevěném uhlí bylo velmi příjemné. Je to přesně to kuře, které byste si přáli, aby vám upekla maminka doma.

 

Co mne ale nadobro uzemnilo, bylo jídlo, které si vyžádal můj kamarád Roman Vaněk - Pečený celer. Pokud se jen trochu orientujete v severské kuchyni, zjistíte, že pečený celer, pastinák a jiné kořenové zeleniny, které jsou i v zimě relativně čerstvé, jsou v severské kuchyni velmi oblíbené. Celer, který v Esce připravují, se peče v chlebovém těstě, které se spálí na troud, dokonce tak moc, že se spálí i celer, ten však z onoho kváskového těsta, uhlí a dýmu chytí neuvěřitelnou chuť, kterou jste do té doby snad nikdy nejedli. Když jsem si vzal první sousto, řekl jsem pečená jablka na ohni, a to je nejspíš i ona chuť, kterou vám to může připomenout.

 

Tímto pečeným celerem u mě Eska zůstane na věky v paměti, jelikož pečená jablka mám spojená se svým mládím, kdy bylo jídla někdy pomálu, a tak nezbylo nic jiného, než si na kus klacku nabodnout spadané jablko a opéct si ho. (o:

 

Veškeré chody jsme zakončili dezertem z lesních plodů a hlavně výběrovou kávou z pražírny DoubleShot, která neurazí jediného milovníka kávy.

 

Když se nad tím vším zamyslím, nezbývá mi než nadšeně tleskat a zároveň být i závistivě zkvašený. Na takový podnik se v Praze v podstatě ani nečekalo, jelikož než projdete veškeré podniky a začnete se alespoň trochu chuťově orientovat, Eska je už na světě a ta vás s chodem, jehož název vás spíše odpuzuje, dostává do kolen a hlavně vzpomínek, které máte ve své mozkové komoře hodně hluboko. A co je větším nositelem vzpomínek, než skrytá chuť, která si dala načas.

 

A závist? Ta tady je namístě, jelikož my z Ostravy bychom si jen ve snu mohli přát mít u nás něco podobného. (o:

 

A zde je nový klip kapely Foals:

 

 

Please reload

Špenát z kopřiv

April 26, 2020

1/10
Please reload

© 2015 by Nikos Kuluris

Zasílat novinky