Florencie

03.02.2019

Poštěstilo se mi odjet na týden do města, které patří mezi nejkrásnější v Evropě, do města, kde na vás dýchá historie z každého kousku omítky, do Florencie.

Už od malička jsem chtě nechtě miloval cestování. Přeci jen, ty štreky do Řecka, které jsme absolvovali, tehdy ještě v automobilu Škoda Favorit, byly neskutečně sáhodlouhé. Je pravda, že nikomu z nás z kapely se nechce cestovat na koncerty a ideální by byl nějaký stroj, který by nás jednoduše přemístil, ale to se nedá srovnávat, pokud cestujete za novým poznáním mimo zajeté koleje naší zemičky. 

 

Tentokrát vše klaplo tak, že jsem se na týden odebral do italského města Firenze, neboli Florencie. Musím se přiznat, že o Itálii toho vím opravdu pramálo a krom fotbalu a Valentina Rossiho, bych si vlastně neměl ani moc o čem povídat, a tak jsem celý výlet vzal zodpovědně. Nejsem typ na chození po památkách a obdivování kultury, ale co naopak miluji, je vstřebávání atmosféry města, poznávání lidí, jejich zvyků a tradic, byť se mohou často lišit od těch našich.

 

Ve velkých turistických městech jako je Florencie, stejně tak jako Praha, je velké riziko, že natrefíte na prachsprostou turistickou knajpu, kde jídlo nemá nic společného s místní kuchyní. Proto jsem si nastudoval mnoho průvodců a internetových portálů, abych z toho vysumarizoval to nejlepší. Hned první den jsem to v podstatě vzal kolem turistických lákadel, ale i tak se mi vždy povedlo zapadnout do nějaké vinárny, kde chodí i místní. 

 

Ale abych to trochu osvětlil. Florencie patří do regionu Toskánska, který je vehementně znám pro svá proslulá vína. Samozřejmě i sýry a nejrůznější uzeniny jsou neskutečně lahodné a my, milovníci dobrého vína, na to prostě výrazně slyšíme. Na každém rohu tady máte vinný bar, kde vám i ochotně nařežou sýry, šunky a salámy, ale jak jsem již řekl, není bar jako bar. Ten můj úplně první se jmenoval Le volpi e l’uva a byla to okamžitá trefa do černého. Nepřeberná nabídka rozlévaných vín jak z Toskánska, tak i z jiných italských krajů, ba dokonce i vína jednoho ze spolumajitelů. K tomu opět sýry, šunky, nakládané, sušené, prostě vše možné a delikátní. Nic víc si člověk pro tu danou chvíli nemůže vůbec přát. Co byl samozřejmě-nesamozřejmý bonus, byla pohostinnost a vstřícnost personálu, vřele a ochotně vám povykládali o všem, co si dokážete i nedokážete představit. 

 

Večer se mi povedla druhá střela do černého, a sice opět do vinného baru, kam chodí jen místní a studenti (mimochodem, těch tady je tedy požehnaně).  Podnik se jmenuje Alla Sosta dei Papi. Vinotéka bohémsko-studentského charakteru, která působí spíš jako bistro. Opět výběr rozlévaných vín více jak dostačující a k tomu zadní kuchyňka, kde vám milerádi připraví i pět klasických jídel k vínu (šunky, sýry atd., každou středu krokety plněné prošutem).

 

 

Enotéka (vinotéka), která mne neuvěřitelně nadchla a kam jsem se velmi rád vracel, se jmenovala Il Santino, která patří pod gurmánskou restauraci Il Santo Bevitore. Musím říct, že tak výbornou a vřelou atmosféru s neuvěřitelnou pohostinností, jsem ještě nikdy a nikde neviděl. Při každé sklence vína, kterou si objednáte, vám číšník vyrobí nějaké meze/tapas a to dokonce tak, že se nikdy neopakuje. Navíc, velmi rádi si s vámi popovídají a dokonce se vám může stát, že si k vám přisedne nějaký ten zajímavý umělec, jako se to přihodilo mně. 

 Samozřejmě, že jsem musel ochutnat i nějaké zajímavé restaurace. Nebylo jich mnoho, ale stály za to. Jedna se nachází v Michelin guidea je zcela zaměřená na moře. Jmenuje se příhodně Fishing Lab, jelikož podávání chodů se místy může zdát jako v laboratoři. Každopádně, nabízí například tříchodové polední menu, kde si můžete vybrat z polovičních porcí jídel, což mě (jedlíkovi cestovateli) bohatě stačilo. 

 

 

Druhá restaurace Il Cibléo má jednoho Michelina a večeře tam byla doslova zážitek. V obou restauracích si na večer samozřejmě musíte udělat rezervaci, ale když přijdete na náš klasický oběd o 12. hodině, není jediný problém si sednout (Florenčané, stejně jako většina jižanů, mají zcela odlišné životní tempo, takže chodí na oběd ve 14 hodin a večeří kolem 21. hodiny).  Podávalo se devítichodové menu a vše bylo téměř dokonalé. Jednalo se o asijsko-toskánskou fúzi, což mi přijde jako geniální poznání, nebo dokonce výzva, když přihlídnu na fakt, že Toskánci jsou velmi konzervativní.

 

Asi by ode mě bylo velmi drzé opomenout kafé. Kafé je na každém rohu, ale bavíme se o italské kávě, která už je v moderním pojetí kávy zcela za zenitem. Avšak, i tak se mi poštěstilo najít velmi příjemnou kavárnu Coffee Mantra. Kávu odebírají z celé Evropy a přesto, že jsou Italové urputní, mají tam vcelku plno. S chutí vám připraví filtr a k tomu bagel s hummusem, olivovou pastou a salátem, ideální kombinace na svačinu. 

 

 

Abych to vše nějak shrnul. Je zde několik faktorů, které je třeba brát v potaz. 

  1. Florencii jsem navštívil v lednu, což znamená pro tak obrovské turistické město „off-season“. Když se kohokoliv místního zeptáte, jak to vypadá například v létě, se smíchem na tváři vám odpoví, že byste si tam ani nesedli (a to je třeba říct, že jsem byl všude o hodinu až dvě dříve).

  2. Většina lidí automaticky hledá restaurace, kterých je ve městě neskutečně mnoho. Pro mne byla lepší varianta tzv. Enotéka - vinotéka, která nabízí i jídlo. 

  3. Celý florentinský zážitek je z mého pohledu. Můžete mít se stejnými podniky zcela jinou zkušenost, ba naopak třeba i negativní. Věřte, že i tak jsem nad výběrem podniku strávil mnoho hodin a udělal si užší výběr, který jsem ještě nadále zužoval. Mnoho podniků jsem bohůžel ani nestihl navštívit.

  4. Další plus proč navštívit Florencii v lednu-únoru, je mnoho slev na každém rohu. To se vám v sezóně, která začíná od března a končí Vánocemi, jen tak nepoštěstí. 

  5. Velký zážitek je trh San Lorenzo, pokud chcete cokoliv koženého, dá se výborně smlouvat, což platí také ve vnitřní části trhu, která je naprosto neskutečná. Nakoupil jsem tam hromadu sýrů, salámů a dokonce i lanýže (opět se dá smlouvat). V prvním patře jsou pak namačkaná bistra, která vám nabízí autentickou toskánskou i mezinárodní kuchyni od A po Z. Opravdu velký zážitek, dokonce včetně rychlokurzu vaření, což stojí za zvážení. 

  6.  

PS: Jak už jsem zmínil, je to můj úhel pohledu. Snažil jsem se maximálně vyhnout turisticky atraktivním podnikům a místům, což ve městě, jako je Florencie, není úplně tak jednoduché. 

 

Přikládám i link na můj seznam podniků v centru Florencii, třeba se vám to někdy bude hodit. (stačí kliknout na obrázek a hodí vás to na můj seznam podniků i s mapkou(o:)

 

 

 

 A na závěr zde dávám jednu píseň, kterou mám právě spojenou s enotékou Il Santino 

 

 

Please reload

Špenát z kopřiv

April 26, 2020

1/10
Please reload

© 2015 by Nikos Kuluris

Zasílat novinky