Říká se, že když jsem se narodil, tak jsem byl vysmátý jako rohlík. V dětství mi všichni na dvorku říkali houska a třeba to byl začátek mého života spjatého s jídlem.  

Abych se představil, jmenuji se Nikos Rohlík. Nemyslete si, příjmení rohlík si dědíme po generace, jen s tím rozdílem, že je v řečtině. Ano, má rodina pochází z Řecka a možná je to jeden z hlavních důvodů, proč se můj život motá (kromě jiného) kolem jídla, hudby, přátel. Tak trochu jsem si v Česku kolem sebe vytvořil malé Řecko.

 

Už jako malý jsem se stále ochomýtal kolem vaření. Cokoliv babička vařila, či pekla, mě vždy fascinovalo natolik, že jsem se nemohl odlepit od sporáku. Často mi říkávala: „Aby ses mi nepřipek ty můj rohlíčku.“ Je tedy pravda, že jsem byl vždy krásně snědé řecké dítě, ale jestli na tom měly podíl právě ony kamna, to nevím.

 

Získat zkušenosti ve vaření ale nebylo jednoduché. V USA, při pečení kuřete, jsem si potřeboval zaběhnout do obchodu, a když jsem se vrátil, celá ulice byla zatarasená policisty a k nám se přes hustý dým dobývali požárníci. Nebo u nás na Krétě na vesnici jsem jednou griloval jehněčí kotletky, od té doby přede mnou schovávají gril, dřevo i maso. Holt je Kréta suchý ostrov náchylný k požárům. Zkrátka, kuchařských zkušeností mám dost na to, abych se jednoho dne rozhodl, že si založím blog.

 

A tady se dostávám k jádru věci. Rád bych vás, drazí přátelé, seznámil s tím, co vařím a kuchtím u sebe doma pro mou rodinu a naše přátele. Časem se dozvíte, co mám rád, a co mě zajímá v oblasti gastronomie. Přispívat budu pravidelně každý týden ve středy to, co mě za týden trklo přes nos, a v neděli pak recepty mnou oblíbené.

 

PS: Velmi se omlouvám všem jazykomilům spisovného českého jazyka za všechny obzvláště vypečené chyby, které se v textu objevují. Prostě jsem jako dítě  a v dalším životě miloval jiné věci než pravopis  a díky tomu vám teď tady budu moci kus té kulinářské vášně sdílet. Užívejte se mnou.

 

Zasílat novinky

© 2015 by Nikos Kuluris