Meze n.2

10.06.2015

Když jsem napsal svůj první příspěvek o meze, dost lidí si hned psalo o další recepty. Já slíbil, že o meze bude ještě řeč a právě nyní je čas přidat další recepty na to, aby byl váš stůl hezky barevný a plný talířků, tak jako jsem na to zvyklý i já doma.

 

Jako malý si pamatuji dost charakteristickou vůni, která každého při příchodu omámila natolik, že se ke slovu okamžitě hlásil hlad. Teprve až nedávno jsem přišel na to, že hlavním aspektem této omamné vůně byly smažené papriky.

 

Smažené papriky nesmí chybět na žádném řeckém „babičkovském“ stole, jelikož je to přesně to, co dělá řecké babičky tolik specifické. V podstatě je to jejich nedílná esence, která se mísí s ostatními přírodními vůněmi jim tolik typickými. Dodnes si pamatuji vůni své babičky, když jsem ji při příchodu políbil a základy této vůně hledám dodnes.

 

Pokud navštívíte tradiční řeckou meze tavernu, pak z meze, kterou byste si měli rozhodně dát je Melitzanosalata. Pod tímto zapeklitým názvem se skrývá prachobyčejný salát z pečených lilků. Mezi Řeky je to velmi oblíbený pokrm a má nesčetně mnoho variant a obměn. Já sám doma dělám minimálně 2 varianty, které obměňuji podle chutě. Každopádně dnes jsem vybral tradiční recept, se kterým se v Řecku setkáte nejčastěji.

 

Jelikož jsem v minulém článku o meze dával klasický recept na hummus, dnes se s vámi podělím o mou druhou oblíbenou variantu. Ba dokonce bych řekl, že tento hummus z fazolí mi někdy chutná i více.

 

 

Smažené papriky

Doba přípravy: 5 min

Celková doba vaření: 20 min

 

            7 zelených či bílých podlouhlých paprik

            2 stroužky česneku

            petrželová nať

            olivový olej

            bílý vinný ocet

            mořská sůl

 

Předehřejeme si troubu na 220 stupňů. Papriky pořádně promyjeme a konce paprik nařízneme tak, ať nám papriky během pečení nezadržují veškerou vodu uvnitř, ale voda se nám otvorem vypaří.

 Papriky pak naklademe na pečící papír na plechu a pokapeme olivovým olejem. Promícháme a dáme péct do trouby. Mezitím si očistíme česnek, zbavíme ho klíčku a nakrájíme na plátky. Natrháme si lístky petrželové natě a nasekáme je nahrubo. V okamžiku, kdy nám papriky začnou z vrchu hnědnout, otočíme je a pečeme dál. Po 20-25 minutách by papriky měly být krásně měkké a hnědé. Na závěr je pokapeme bílým vinným octem a olivovým olejem, přidáme plátky česneku a lístky petrželky.

 

PS: Možná vás překvapilo, že jsem napsal smažené papriky, ale přitom se peklo. Jedná se o zdravější variantu, která je však stejně chutná, jako tradičně smažené papriky.

 

PS2: Já osobně smažené papriky miluji teplé, ale dají se jíst také studené a stále jsou velmi chutné.

 

 

Metitzanosalata (salát z lilku)

Doba přípravy: 15 min

Celková doba vaření: 1 hodina

 

            3 lilky

            2 stroužky česneku

            pečené červené papriky (viz meze n.1)

            citrónová šťáva

            čerstvá petrželka      

            olivový olej

            mořská sůl

            čerstvý pepř

 

Pokud máme gril, tak si rozpálíme gril, pokud ne, rozpálíme si troubu na 250 stupňů. Schválně použijeme vysokou teplotu, aby se nám slupka lilku spálila a přidala tak do dužniny uzené chutě, kterou jinak v Řecku běžně dostávají pečením lilku na dřevěných uhlících. Lilek poklademe na pečící papír na plechu a vložíme do trouby nebo na rozpálený gril.

Pravidelně ho otáčíme tak, aby se nám pořádně spekl ze všech stran. Pokud nemáme předem připravené pečené červené oloupané kapie, přidáme je také do trouby na druhý plech. Mezitím si očistíme česnek, zbavíme ho středu a utřeme se solí, tak aby nám vznikla česneková emulze. Taktéž si připravíme petrželové listy, které nasekáme najemno. V okamžiku, kdy jsou lilky na povrchu spálené, ale uvnitř měkké jako máslo, je ideální je z trouby vytáhnout. Toto zjistíte tak, že lilky jsou u ústí měkké, pokud ne, pak je pečte dál. Lilky oloupeme poměrně jednoduše. Rozkrojte lilek napůl a lžičkou vydlabejte dužninu.

 Do té přimíchejte česnek, citrónovou šťávu, sůl, pepř a na kostičky nakrájenou pečenou kapii. Na závěr přimíchejte petrželovou nať a olivový olej, který spojí veškeré chutě. Vše pořádně promíchejte a nechte odpočinout klidně i pár hodin.

 

 

PS: Melitzanosalata profituje, pokud ji necháte pořádně uležet a všechny chutě se spojí.

 

PS2: Tento salát je nejlepší ve své studené podobě.

 

Hummus z bílých fazolí

Doba přípravy: 30 min

Celková doba vaření: 1 hodina

 

            200 gr bílých fazolí  

            hlávka česneku

            4 lžíce tahini

            citrónová šťáva z 1 citrónu

            lžička medu

            sušené chilli vločky

            olivový olej

            mořská sůl

            čerstvý pepř

 

Bílé sušené fazole naložte přes noc do vody se špetkou soli. Druhý den vodu vyměňte a fazole vařte do velmi měkka. Během vaření seřízněte hlávku česneku, pokapte ol. olejem, zabalte do alobalu a dejte péct do předehřáté trouby doměkka. Uvařené fazole sceďte a pořádně promyjte.

V mixéru rozmixujte fazole, tahini, vymačkaný pečený česnek, sušené chilli, lžičku medu, citrónovou šťávu a olivový olej, dokud nedostanete mazlavou emulzi. Přidejte sůl, čerstvý pepř a podle chutě ještě dodejte citrónovou šťávu nebo olivový olej. Vše přendejte do uzavíratelné dózy a nechte pár hodin uležet v lednici, kde se veškeré chutě spojí. Při servírování hummus rozetřete na menší talířek a pokapejte čerstvým olivovým olejem.

 

PS: Fazolový hummus je perfektní dodatek k jakémukoliv jídlu. Vydrží několik dní v lednici a na stole je vždy velmi oblíbený.

 

PS2: Pokud si koupíte fazole v plechovce, tak to určitě nevadí, ale chuť nebude stejná jako u těch, které si uvaříte sami doma.

 

Meze je mnoho a mnoho a dají se perfektně kombinovat mezi sebou i s jinými jídly. Budu se opakovat, ale pokud si jednou osvojíte meze kulturu, pak vám přijde přinejmenším divné, když vám na stůl přistane „jen“ jeden talíř.

 

A dnešní song?...tak nějak mne napadla tato píseň od Williama Fitzsimmonse - Ghots of Penn Hills

 

 

Please reload

Špenát z kopřiv

April 26, 2020

1/10
Please reload

Zasílat novinky

© 2015 by Nikos Kuluris