Brooklynský zápisník

Když jsem letos poprvé odjížděl do New Yorku, byl jsem právě uprostřed velmi přísného půstu. Odjezd samozřejmě doprovázely velké obavy, zda-li to budu schopen vše ustát a co vlastně budu jíst.

Jelikož se snažím být velmi svědomitý a neoblomný, takže když si něco vezmu do hlavy, není pro mne až takový problém se zbavit nejrůznějších pokušení, které jindy konzumuji s velkým potěšením. Jak už jsem poznamenal, letos jsem se dal na velmi tvrdý boj, který se zprvu zdál až nadlidský, ale brzy jsem zjistil, že to není až taková dřina. O půstu jsem konzumoval v podstatě jen zeleninu, ovoce, luštěniny a rýži. Úplně jsem vyřadil alkohol, kafe, maso, ryby a hlavně mléčné výrobky, což bylo zprvu nejtěžší. No a ke všemu jsem byl ve městě, kde gastronomie vzkvétá a pro nás “gurmonadšence” je mekou – New York.

Bydleli jsme v Brooklynu, kde potkat bílého člověka nebyl až tak lehký úkol. Každopádně, když jsme si vzali nadzemku, tak za patnáct minut jsme byli v jedné z nejzajímavějších čtvrtí New Yorku - Williamsburg.

Williamsburg je v Brooklynu hipsterským centrem, kde najdete mnoho kaváren, beeraren, autentických restaurací a nejrůznějších krámků.

V neděli jsou ulice plné lidí, kteří se prostě jen potulují a užívají si všeho, co jim jen ulice naskytnout. Má touha po zhlédnuti nejzajímavějších podniků je v kapele již každému známá a tak nějak čekají, že budu udávat směr při naších toulkách.

V New Yorku naleznete vše, po čem právě prahnete. Já například prožívám období dychtivého pečení chleba a mnoho pekáren, které sleduji se právě nachází třeba i v Brooklynu. Proto jsme s klukama vzali kola jeli do pekárny Bien Cuit, kterou mi doporučila Julka Maškrtnica.

V Česku, přestože je kváskový chleba na monstrózním vzestupu, stále chybí pekárny, které by měli podobně otevřené prostory jako právě Bien Cuit. Výběr chlebů a pečiva byl opravdu velký.

Ať už to byly čistě celozrnné pšeničné chleby či s příměsí žita, špaldy, brambor, atd. Vždy se jednalo o prvotřídní chleby s neuvěřitelnou střídkou.

Koupil jsem tedy tři polovičky rozdílných chlebů. Pšeničný (48 hodin kvašený v lednici), pšenično-žitný (24 hodin v lednici) s třetinovým obsahem žita a pšenično-žitno-špaldový. Každý z chlebů byl v tento daný den naprosto úžasný, šok nastal až další den, kdy byl chléb topinkově tvrdý a tím jeho veškerá krása byla tatam. Později mi bylo Julkou vysvětleno, že je to pšenicí, která se pěstuje v USA. Má větší obsah lepku, pracuje se s ní velmi dobře, má ukázkovou střídku, ale zároveň velmi rychle dehydratuje a tím i tvrdne.

To, že máme rádi pivo, stejně jako víno, není žádné tajemství. V Americe probíhá, stejně jako v Česku, neuvěřitelný boom speciálů a není vůbec nic neobvyklého, když mají v nejběžnější hospodě 8 speciálů na pípě. Vzal jsem tedy kluky do pivního podniku Berg’n.

Podnik je zrekonstruovaná cihlová hala, kde najdete úplně všechno. Chcete výběrovou kávu, je zde koutek od Blue Bottle, kde si můžete dát kávu připravenou jakýmkoliv způsobem. Máte chuť na pivo, je zde 14 píp, kde vám s americky typickým úsměvem načepují nejrůznější druhy piva. A pak jsou zde 4 pop-upy (putovní stánky), kde dostanete k jídlu nejrůznější street food. Pop-up, neboli stánek, který se čas od časů mění, je v Americe velmi populární. Je to něco, co se v Česku objevuje velmi zřídkakdy a přitom by to mohlo mít potenciál. Zde v Berg’nu byly 4 nejrůznější druhy kuchyní.

Ať už to byl typický americký burger nebo třeba barbecue žebra, tak třeba i filipínská kuchyně, která zrovna oslovila mne. Tak nebo tak, výběr je velký a pestrý a zkrátka si nepřijde ani poustevník, jako jsem byl toho času já. (o:

Má obsese asijskou kuchyní je již známá a New York, potažmo Brooklyn je ideální místo k ochutnání nejrůznější autentické kuchyně. Proto jsem záměrně vyhledával podniky, které by mne mohli inspirovat. Navíc, přeci jen veganskou stravu nenajdete všude. Vietnamská kuchyně je již v ČR za zenitem. Nicméně, co je nejlepší na rychlý lunch v průběhu natáčení, než právě třeba vietnamská kuchyně. Na obědy jsme téměř zpravidla chodili do Mama Pho. Další z velmi sympatických podniků, kde dostanete maximálně 3 druhy jídel – Pho

nudlový salát anebo Banh Mi. Mně nezbývalo nic jiného, než si dát nudlový salát s tofu, což mi však nakonec vůbec nevadilo, ba naopak. Kluci si povětšinou dávali Pho nebo také nudlový salát.

Když nebyl Vietnam, byla Korea, kterou mám minimálně stejně hodně rád. V Brooklynu jich je opět nesčetně mnoho a tak jsme vybrali jednu přímo ve Williamsburgu – Dokebi Bar & Grill.

Já opět indisponován svým půstem, sáhl jsem po věci, která mi vždy udělá radost, a sice Kimchi.

Tentokrát v podání Kimchi polévky, kterou si často dělám i doma. Kluci sáhli buď po masu, nebo jako například Nikolaj, po Bibimbap.

Nejspíš bych se nespokojil odjet z New Yorku a nevyzkoušet blízkovýchodní kuchyni, mnou tolik milovanou. Na doporučení našeho amerického producenta Yarona Fuchse jsme se vydali do Cafe Mogador.

Podnik nabízí arabskou, syrskou a marockou kuchyni zaoblenou ve velmi příjemně moderním prostředí.

Jídla byly patřičně autentická. Krom nejrůznějších Mezze, které bych mohl jíst pořád, jsem sáhl po veganské verzi Tažínu,

který doma připravuji velmi často. Typ podniku, který mi bohužel v Česku chybí nejvíce!

Nakonec se zde rozepíšu o Pop-upu, který mne neskutečně inspiroval. Jedná se o Gotham West Market u západního pobřeží Manhattanu. Prostor, který bych v Ostravě přirovnal k pomalinku se bořícím Jatkám nebo v Praze k Wine Food Market, nabušený vším, co v dnešním uspěchaném a frustrujícím gastru jen lze.

S klukama jsme šli zcela cíleně za IvanRamen, který jako jediný Američan dostal uznání i v Japonsku, co se týče Rámenu.

Na něj jsem přišel díky neuvěřitelnému seriálu Chef’s Table, který představuje ty nejlepší kuchaře z celého světa. Jeho příběh mne natolik nadchnul, že jsem si již dlouho předtím než jsem jel do New Yorku říkal, že musím jeho restaurace, respektive pop-up (do restaurace nemáte šanci se bez rezervace dostat) navštívit. Zvolil jsem veganský Rámen

a byl jsem konsternován jak excelentní může být podání právě tohoto rámenu bez jediného dotknutí se masa, ryb či mléka.

New York pro mě je a vždy byl nekonečnou studnou inspirace a nádherně barevná směsice kultur a chutí, která si na jedné straně zachovává obrovskou autentičnost a na straně druhé je vše zasazeno do globálního kontextu pod jedním jmenovatelem – Amerika.

Co se týče mého půstu, před samotným půstem jsem byl plný otázek a obav z toho, jak budu schopen ho držet i mimo domov. Odpověď je vcelku jednoduchá, vše je jen o vaší vůli. Zdali jsem se cítil lépe, ano cítil jsem jakousi úlevu, na druhou stranu, nedokáži si představit, že bych takto přísný půst držel déle, než „jen“ dva měsíce. Každopádně, je to perfektní způsob jak se vrátit zpět na zem v okamžiku, kdy máte pocit, že jste přežraní vším. (o:

PS: Chef’s Table doporučuji všemi deseti. Ať už jste příznivci jídla, či ne, je obohacující se dozvědět více o životě, jídle a kultur jednotlivých národů.